Never more pokračování filmu Tenkrát v Hollywoodu, který zneužil tragický osud herečky Sharon Tate
Quentin Tarantino má rád filmy, ale ještě radši má rád sebe. Jeho žvatlavé dialogy, série citací obskurních snímků a další postupy jsou prostě způsobem, jak říct – podívejte se, jaký jsem pašák. Problém nastane, když touto cestou překrucuje historii. Koho nebo co zneužije v pokračování snímku Tenkrát v Hollywoodu, který má podle jeho scénáře natočit David Fincher? Tyhle problémy ale blednou vedle skutečného lidského utrpení v Gaze nebo problémů v České televizi.
Vojtěch Rynda: Je tomu dvaadvacet let, co se Quentin Tarantino proměnil z nadaného autora vtipných žánrovek a jednoho velkého, dospělého filmu (Jackie Brown) v tvůrce posedlého ani ne tak kinematografií, jako hlavně sebou samým. Klidně ať se jeho dílka zvrhávají v masturbační maratóny mluvení, když to jeho fanoušky baví; problematickými se stávají kvůli historizujícím dětinským fantaziím o pomstě v nich. Tarantinův zatím poslední celovečerák TENKRÁT V HOLLYWOODU k pocitu laciného diváckého triumfu zneužil tragický osud herečky Sharon Tateové, zavražděné v devátém měsíci těhotenství. A právě tenhle snímek se teď má dočkat pokračování; Tarantinova scénáře se prý režijně ujme David Fincher. Dílo příznačně financuje Netflix, jehož produkce jde v posledních letech kvalitativně strmě dolů…
Kateřina Kadlecová: Je pro mě těžké přemýšlet nad tím, jaká pochybení v oblasti kultury v téhle rubrice pranýřovat, když v Gaze hladovějí a umírají děti. Fotografie jejich uplakaných, špinavých, zakrvácených obličejů, zdrcující obrazy tamní války, mi přemazávají všechno ostatní – nedokážu se soustředit na čtení, neustále mi naskakují. Zastínily v mé hlavě smrt jedinečného dokumentárního fotografa Sebastiãa Salgada, soudní proces s dalším sexuálním násilníkem amerického rapu, Seanem Diddym Combsem, poškozený sluch zpěváka Dana Bárty i misery porn v podobě nového románu Jakuby Katalpa Úlice, který s otřesným násilím zachází jako s něčím naprosto všedním. Ať už má Gaza klid a ty děti můžou žít.
Marek Gregor: Velice často jsem se zastával zpravodajství České televize, ale jakým způsobem (ne)objektivně a (ne)obsažně zpracovala na kanálu ČT24 druhé kolo prezidentských voleb v Polsku, je prostě velká ostuda. Proč to muselo probíhat ve stylu: když to nevyhraje náš favorit, budeme o tom informovat méně? Přitom to byla velká noční reality show, ale na polských kanálech.
