Paris Hilton: Ze „zbytečného člověka” se stala aktivistka, která pomohla prosadit zákon na ochranu dětí
Třiačtyřicetiletá Paris Hilton na uplynulých cenách Grammy oznámila, že točí třetí desku. Proč je to dobrá zpráva, co obdivuje na písničkářce Chappel Roan a proč bychom se neměli o požárech v Kalifornii dovídat z článků o Paris Hilton, si poslechněte v další epizodě podcastu Poprask. Zajímavý je také přerod v aktivistku. Žena, která si před více než dvaceti lety vytvořila kariéru na image „hloupé blondýnky“, také zlepšila zákonnou ochranu dětí ve Spojených státech v „pasťácích“. Sama si jimi prošla.
První album Paris v roce 2006 vzbudilo obrovský zájem – dostalo se okamžitě na šestou příčku populární hitparády Billboard 100. U hudebních recenzentů vyvolalo rozpačité reakce, zejména asi kvůli kontroverznímu mediálnímu obrazu Hiltonové, ale prověřil ho čas a realityshow hvězdě se podařilo natočit několik velmi populárních písní jako reggae inspirovanou Stars are Blind nebo baladu o šikaně Nothing in This World.
Její druhé album Infinite Icon vyšlo loni v září a nevzbudilo větší ohlas. Dostala se na třicáté osmé místo zmíněné hitparády a nejvíce rezonoval titulní singl ADHD. „Místo aby nabídla zranitelnost a autentičnost, po kterých se zdá, že dnešní hudební posluchači touží, album působí jako pozůstatek z počátku 2000, který postrádá hlubší rozměr,“ píše se v jedné recenzi. Paris Hiltonová se na Grammy přihlásila k šestadvacetileté popové písničkářce Chappel Roan jako k největší inspiraci. „Má úžasné texty, velmi ji obdivuji,“ řekla Paris na červeném koberci. Uvidíme, jestli její třetí deska bude podobně citlivá a otevřená jako hit Pink Pony Club, se kterým Roan, rodačka z velmi konzervativního Missouri, vystoupila na Grammy.
Paris v polepšovně
Hiltonová se v posledních letech svým aktivismem zasadila o změnu amerických zákonů chránících děti, které se dostaly do nápravných zařízení. S podobnou soukromou institucí v americkém státu Utah měla vlastní zkušenost. Rodiče ji tam nedobrovolně poslali v jejích šestnácti. „Uprostřed noci mě někdo cizí vzbudil, naložili mě do auta a odvezli daleko od rodiny,“ popisuje v autobiografii Paris, která vyšla před dvěma lety, a také v dokumentu z roku 2020. Po příjezdu do „polepšovny“ ve městě Provo Hiltonovou svlékli do naha a dali na samotku. Hiltonová po zveřejnění svého příběhu začala lobbovat u politiků a političek za to, aby se tyto instituce podřizovaly větší kontrole státu. Přála si, aby měli nezletilí právo na soukromí a zamezilo se týrání svěřených osob i sexuálnímu zneužívání, které sama zažila a popsala je v červnu loňského roku americkému Kongresu. Upozornila také na to, že z „neposlušných teenagerů“ se ve Spojených státech stal výhodný byznys. V prosinci reforma zákona prošla.
„Dnes je den, na který nikdy nezapomenu,“ napsala tehdy na Instagram. „Po letech, co jsem sdílela svůj příběh, prošel zákon Stop institucionálnímu zneužívání dětí americkým Kongresem. Tento okamžik je důkazem, že na našich hlasech záleží, že mohou podnítit změnu a že žádné dítě by nikdy nemělo snášet hrůzy zneužívání v tichosti.“ Žena, kterou kdysi média označovala za „zbytečnou“, našla svůj hlas a nyní mění svět.
