Hledá se mořská kráva: Finský román Poslední siréna pojednává o expedicích a sestavování koster
Na závěrečných stranách svých knih spisovatelé děkují kdekomu: příbuzným, přátelům, redaktorům, partnerům a partnerkám, někdy i bývalým. Zatím jsem se však nesetkal s tím, aby někdo děkoval „druhům, které během psaní této knihy byly prohlášeny za vyhynulé“. Právě jim v závěru svého prvního románu Poslední siréna (vyd. Paseka) děkuje finská literární vědkyně a nyní také spisovatelka Iida Turpeinenová (*1987). Ve třech částech knihy, která byla přeložena do bezmála třiceti jazyků, sledujeme tři příběhy spojené s mořskou krávou, obrovským zvířetem, které bylo v 18. století prohlášeno za vyhynulé.
První část se točí kolem expedice kapitána Vituse Beringa, během níž přírodovědec Georg Wilhelm Steller mořskou krávu objeví, ale tento olbřímí tvor s mimořádně chutným masem je během velmi krátké doby vyhuben. V následující části se finský gubernátor na Aljašce pokouší kostru vyhynulého živočicha zrekonstruovat a v poslední části se o něco podobného snaží restaurátor John Grönwall.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
