Nicolas Cage v thrilleru The Surfer předvádí jednu ze svých povedenějších kreací vyšinutého jedince
Měla by se konečně založit výroční cena „Magor v podání Nicolase Cage“. Zmiňovaný herec už ztvárnil tak či onak vyšinutých postav takové množství, že by si opravdu zasloužily samostatnou kategorii. Je to jev o to výjimečnější, že se děje už minimálně pětatřicet let a že tento arzenál sahá od rolí oscarových (sebevražedný alkoholik v Opustit Las Vegas, 1995) po vyloženě nenáročné tituly (památný je v tomto ohledu rok 2019, v němž Cage stihl ztvárnit hlavní role v příznačně nazvaných filmech Hotel smrti, Instinkt lovce, Krvavé účty, Noční bouře a Ďáblovi běžci). Herec během své kariéry hrál v uznávaných filmech slavných režisérů (Martina Scorseseho či svého strýce Francise Forda Coppoly) i v obskurních produkcích. Systém v jeho tvůrčích volbách lze hledat jen těžko, propojuje je právě snad jen archetyp vykolejeného jedince na desítky způsobů.
Některé z nich si Nicolas Cage oblíbí natolik, že filmy o nich i koprodukuje – jako loňský titul The Surfer režiséra Lorcana Finnegana. Snímek se sice rozjíždí jako evidentní béčková podívaná, ale to je součást jeho mimikry a hry na diváka. O tom, že půjde o něco vícevrstevnatějšího, svědčí už úvodní titulek připomínající, že film byl uvedený na festivalu v Cannes. Bezejmenný surfař v Cageově podání přijíždí na idylickou pláž kdesi v Austrálii s dospívajícím synem a cestou mu valí do hlavy proslov o smyslu života, v němž hraje klíčovou roli metafora vlny. Než se však stihne divák ušklíbnout, surfař svůj hlubokomyslný proslov hned sám shodí. Když si pak chce se synem zasurfovat, agresívně ho z pláže vyprovodí skupinka místních. Schéma je jasné: půjde o pomstu napadeného, vyprovokovaný boj proti bezpráví.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
