Vladimír Mertlík: „Zhulená“ moudra Andreje Babiše a potápějící se rezavá bárka kapitánky Maláčové
„Ústavní soud není žádná posvátná kráva,“ prohlásila šéfka poslaneckého klubu ANO Alena Schillerová poté, co Ústavní soud smetl ze stolu již několikátou stížnost jejího hnutí, tentokrát na zpřísnění podmínek Fialovy vlády pro předčasné důchody a na zpomalení valorizací důchodů.
„Nechci zpochybňovat podstatu právního státu,“ předeslala předsedová, „zůstanu korektní a nebudu lacině střílet do Ústavního soudu. Proto každá má věta začíná tím, že rozhodnutí je třeba respektovat,“ a dodala: „Jako právník s rozhodnutím nesouhlasím, jako člověk jsem lidsky zklamaná…“
Má recht! Ústavní soud není žádná posvátná kráva, jako ne každá kráva je posvátná. Autor nechce zpochybňovat podstatu inteligence poslanců, proto zůstane korektní a nebude lacině střílet do sněmovny. Každá jeho věta proto začíná tím, že myšlenky paní Schillerové je třeba respektovat, i když jako gramotný člověk s nimi nesouhlasí a je z nich lidsky zklamaný. Možná by myšlenkovým procesům předsedkyně prospělo pustit si občas píseň Jaroslava Ježka s textem V+W Nikdy nic nikdo nemá:
Celé lidské pokolení mělo by víc pokoje,
kdyby bylo to, co není, a nebylo to, co je.
Nikdy nic nikdo nemá míti za de-fini-tiv-ní,
neb nikdy nikdo ne-ví co se může stá-ti.
Řekne se třeba, že se to a to sta-ne tak a tak
ono to pak dopadne docela naopak.
Také předseda předsedkyně Aleny Schillerové Andrej Babiš se vyznamenal, když se na CNN Prima News v talk show Terezie Tománkové zapletl do sítí otázky: „…Pokud byste vládli, tak byste s tím kontraktem na F-35 udělali co? Pokusili byste se ho zrušit nebo byste je přeprodali?“
Jeho státnická odpověď: „Ano, já bych je přeprodal Izraeli. Bibi jich má asi padesát. Vždyť to jsou bojová letadla! A my chceme bojovat? Ne, my nechceme bojovat, my se chceme bránit a NATO je obranná aliance!“ budila zprvu dojem, že Andy místo řepky hulí „fuck hustej matroš, kerej maká“. Následně však bezpečnostní análytik ANO Preser Vativ vystopoval logiku jako obvykle překvapivých toulek Andreje Babiše vesmírem jeho myšlenek od „nechceme bojovat, proto nepotřebujeme bojová letadla“, až k myšlence „chceme se bránit, proto potřebujeme brány*1“, které pro NATO bude vyrábět z logiky věci Agrofert.
(*1 Termín brány označuje zemědělský nástroj určený k úpravě povrchu půdy. Brány se používají k rozrušování hrud, kypření, urovnávání povrchu pole nebo k zapravování osiva či hnojiva do půdy. Jsou tažené buď traktorem, nebo dříve zvířaty. V poslední době se v kruzích zbrojního průmyslu vede odborná debata o jejich využití v nebojovém obranném průmyslu.)
V ostrém kontrastu s nekonečnými obstrukcemi ve sněmovně proběhlo na pondělním jednání zastupitelů Plzeňského kraje grilování europoslance Ondřeje Dostála (Stačilo!) se strany zastupitele a poslance Josefa Bernarda (STAN). Bernard, který kladl Dostálovi otázky, jaké důvody ho vedly k účasti na oslavách konce „Velké vlastenecké války“ v Moskvě, si vzápětí sám odpověděl, když Dostála označil za kolaboranta, zrádce a imbecila. Řada politologů označila Bernardem použitý instrument tzv. řečnické otázky, kdy tazatel odpověď na otázku předem zná a jejím položením především význam odpovědi akcentuje, za zásadní krok k posílení kultury parlamentní demokracie.
Jak neutratit za oslavu narozenin
Ve velkém stylu proběhly 20. května s rautem za 208 tisíc korun oslavy 25. výročí vzniku Kanceláře veřejného ochránce práv, které dle tisku uplyne v prosinci, zatímco AI a Wikipedie označují za den zrození úřadu 28. únor 2000. Podivuhodné na všem je, že podle webu Kanceláře byl Český veřejný ochránce práv zřízen zákonem č. 349/1999 Sb., schváleným Poslaneckou sněmovnou PČR 4. listopadu a Senátem 8. listopadu 1999.
A teď, babo, raď! Zřejmě právě tento nesoulad, ale i letos očekávané mrazivé zimní počasí byly příčinou složitého hledání termínu konání akce i konference a nalezení průniku v termínech žádaných hostů, jak přiznala mluvčí úřadu Michaela Vaisová: „Chtěli jsme vyhovět spolupracovníkům, institucím a odborníkům z akademické a neziskové sféry tak, aby se jich co nejvíce mohlo zúčastnit. Vybírali jsme týden, kdy nezasedá sněmovna, aby za námi z Prahy mohli přijet poslanci.“ Nakonec však jako vždy, když se ruka k ruce vine, tak se dílo podařilo. Jako na potvoru byl nalezen průnik termínu vyhovujícího všem 200 pozvaným 20. května v den sedmaosmdesátých narozenin Stanislava Křečka. Krásná práce a praktická ukázka nomen omen, pane Křečku!
P.S.: Základní úkoly Křečkovy Kanceláře veřejného ochránce práv jsou uvedeny hned na úvodní stránce webu úřadu a znějí následovně: Pomáháme bez rozdílu – Potřebuji pomoc / Mám problém s úřadem nebo státní institucí / Cítím se být diskriminován / Nevím si rady se svou životní situací / Špatně zacházejí s lidmi omezenými na svobodě / Potýkám se s problémy kvůli svému postižení / Jsem dítě a hledám pomoc.
K tomu zbývá jen doplnit: Jak mám pohostit kumpány a sám mít na své narozeniny mastnou tlamu, aniž bych to musel platit.
Připomínka pro socany
Média s úžasem, jako by šlo o dějinný zlom, komentují úprk posledních zoufalců ze shnilé paluby socanského vraku ve snaze zachovat si důstojnost, kterou dávno ztratili. Včerejší rváči o dávno ohlodanou kost mentální bídy v 19. století zamrzlé socanské partaje dnes vydávají prohlášení o společenské potřebě moderní levice a zároveň s falešným sentimentem fňukají, že v srdci zůstávají sociálními demokraty, bez nich se svět jen těžko obejde: „Janě Maláčové jsem nikdy nerozuměl… ve straně už pro mě není místo… Nadále zůstávám přesvědčením sociálním demokratem… Jana Maláčová, Lubomír Zaorálek a další zradili a poplivali hodnoty, ideje a myšlenky sociální demokracie… Na spojení se Stačilo! se podílet nebudu, hanba by mne fackovala… Spolupráce se Stačilo! je opakováním zrady z února 1948…“ Uvádět jména autorů těchto prohlášení považujme za ztrátu času, ale nelze si odpustit poznámku, že všichni si měli hanbou nafackovat přinejmenším už po páté schůzce o prodeji republiky v Bambergu (1995), o dalších příležitostech za předsednictví Miloše Zemana ani nemluvě. Méně překvapeni mohli být prchající socani, kdyby 8. listopadu 2018 (!) věnovali pozornost Zpětnému zrcátku, které jim dnešní realitu předpovědělo s pětiletým předstihem v tomto textu.
Historická připomínka pro socany s kratší pamětí: Po s komouši společně provedeném puči (1948) odešli někteří představitelé socanů do exilu. Doma byla činnost partaje ukončena fierlingerací s KSČ dne 27. června 1948. Bývalý předseda Bohumil Laušman byl po emigraci (1949) unesen v roce 1953 komandem StB z Vídně a odsouzen k 17 letům žaláře, v němž v roce 1963 za záhadných okolností zemřel.
