Okamurovy České jarmarky kombinují sázku na nenažranost, lidskou hloupost, ale i cynický politický kalkul
Předvolební kampaň již běží na plné obrátky. Jednotlivé strany, hnutí či koalice vsadily na formu prezentace úměrnou mentální výbavě, rozumovým schopnostem a rozhledu svých voličů. Opoziční SPD (která bude letos kandidovat v široké koalici s Trikolorou a Svobodnými) oprášila svůj letitý koncept akcí Český jarmark, na nichž nabízí vybrané potraviny za „férové“ ceny. Například kilo brambor a cibule za 8 korun, kostku másla za 40 korun, šunkovou klobásu za 28 korun nebo čepované pivo a malinovku za 15 korun. Takové ceny by prý v Česku byly, kdyby nás nevysávaly obchodní řetězce. Řada našinců, která je vycepovaná pravidelnými letáky napěchovanými akčními cenami a svět pozoruje skrz svoji ledničku, na to slyší a nad tím, zda jsou takové ceny opravdu reálné, příliš (nebo spíš vůbec) nepřemýšlí.
Na úvod bych chtěl zdůraznit, že jsem si vědom, že se jedná o předvolební akce. To znamená, že každá strana, každý politik se snaží zalíbit lidem, protože v sázce je opravdu hodně. Nejen podoba příští vlády, ale pro každého dotyčného kandidáta i vidina několika následujících let „v suchu a teple“ s měsíční královskou gáží. A jak známo, když ptáčka lapají, hezky mu zpívají. A samozřejmě mu musejí nebo by měli něco dát.
Pamatuji ještě předvolební kampaně v 90. letech, kdy se na mítincích rozdával volební gulášek, klobásy, čepovalo se pivo a limonády, rozdávaly se růže, trička, balónky a další cetky všeho druhu. Na tyto akce chodilo opravdu dost lidí, a proto jednotlivé strany musely vytáhnout to nejlepší. Tedy i po personální stránce. Předsedové stran, ministři a tak dále jezdili na mítinky i do malých měst a čelili lidem, kteří politiku sledovali, četli noviny, a tudíž ještě vesměs věděli, která bije, a s nimiž museli diskutovat. U toho jim gratis nabídli guláš a pivo.
Nyní už je to ve většině případů jiné. Předvolební kampaň se zprofesionalizovala natolik, že z nich zmizel punc lidového setkání u piva a guláše. Podle toho vypadá i účast. Zatímco kdysi byla plná náměstí, nyní se účastníci v tom lepším případě počítají na desítky. Dostanou do ruky leták a k němu možná pár vřelých slov a jdou. Nikdo o nějaké větší debaty nestojí. Aby lidé úplně neutekli, musí nastoupit zábava.
SPD proto na to jde vychytrale a snaží se koncept starých devadesátkových mítinků oprášit. Ale jen na oko. Jí jde pouze o to, dostat na jedno místo co nejvíce lidí, a vlastně ji moc nezajímá, co si tito lidé myslí. Důležité ale je, že tu vzniká možnost působit na ně. A aby se takovou masu lidí podařilo získat, musí přijít lákavý bonus. V tomto případě to jsou potraviny či pochoutky nabízené za ceny, které s reálnou úrovní nemají nic společného, jsou dumpingové a de facto popírají principy tržní ekonomiky. Účastníci těchto akcí to neřeší. Pro ně je důležitá skutečnost, že nabízené zboží je hodně levné a že je tu pro ně. Nezajímá je, odkud zboží pochází, kdo ho vyrobil a proč ho tu nabízí tak lacino, co za to má a tak dále. Nad skutečností, že jsou některé položky i násobně lacinější než v běžném obchodě, se zřejmě nepozastaví nikdo.
Méně chápaví jedinci si pak myslí, že SPD je synonymem pro levné potraviny a boj proti nadnárodním řetězcům. Ale ono to tak není. SPD zkrátka jen potřebuje být v příští sněmovně a čerpat na svoji činnost státní peníze, přestože za svoji existenci ve sněmovně strana stejně nic neprosadila. No a zkrátka mobilizace lidí a jejich přivedení na vlastní akce skrze laciné jídlo může zafungovat. Zkrátka je to jen kalkul sázející na nenasytnost podle schématu „největší množství za nejnižší ceny“, ale i lidskou hloupost. Stačí si vzpomenout, jak se lidé byli schopni poprat o máslo nebo vajíčka v akci. Nicméně když to bereme kolem a kolem, Okamurovo nadbíhání lidem je cynické ještě v tom, že on nechá lidi za nabízené potraviny nebo pivo ještě zaplatit. V 90. letech by placení za volební guláš bylo nemyslitelné. Tam to ti politici a jejich strany lidem zaplatili ze svého.
Závěrem bych chtěl dodat, ať si každý volí, koho chce. A jestli ho k volbě přiměly levné brambory a pivo za 15 korun, tak i to jsem schopen pochopit. Co to o dotyčném člověku vypovídá, je věcí druhou. Zarážející na celé věci je něco jiného. Za slepenec SPD a spol. letos kandidují i dvě známé osobnosti – bývalý děkan jedné z fakult VŠE Miroslav Ševčík a ekonomka Markéta Šichtařová. Zatímco ten první měl v popisu práce vychovat nastupující generaci v duchu pochopení tržní ekonomiky a jejích zákonitostí včetně cenotvorby nebo funkce zisku, ta druhá o tom přes dvě dekády kázala na všech rozích a posílala o tom denně svoje komentáře do redakcí médií. Takto to vypadá, že asi opravdu oba chtějí sedět v příští sněmovně a jsou schopni pro to udělat všechno, včetně popření základních principů ekonomie.
Nebo opravdu v hlavě nosí rovnice nebo manažerské postupy dokládající, že takto levné potraviny při férovém započítání všech vstupů a nákladů jsou skutečně možné? Já jsem tedy zatím nic takového nikde neviděl a neslyšel. Třeba to bude trumf do volebního finiše...
