Fico jako bezvýznamný host. Putin v Moskvě vystavoval čínského prezidenta a slavil ponížení Trumpa
Vojenská přehlídka v Moskvě u příležitosti 80. výročí konce druhé světové války, respektive Velké vlastenecké války, jak ji politicky křtí ruský výklad dějin, neukázala jen vyfiknuté vojáky a naleštěnou techniku. Ze všech nejvíc tam Vladimir Putin vystavoval čínského prezidenta Si Ťin-pchinga.
Od začátku ruské invaze na Ukrajinu to jde s moskevskými přehlídkami trochu z kopce. Ta letošní sice byla co do počtu vojenské techniky a defilujících jednotek za válečné roky největší, oproti jiným „kulatinám“ vítězství, které se slavily v minulosti, jde ale o slabý odvar. Podobně je tomu s obsazením tribuny. Ještě před anexí Krymu byly moskevské přehlídky obzvlášť při významných výročích galerií světové politické elity. Dnes ji neignorují jen Putinovi podobní diktátoři a politici bezvýznamných zemí třetího světa, jako třeba slovenský premiér Robert Fico. Chtělo by se říct, že z těch, kteří usedli na tribuně při Leninově mauzoleu, byl ze všech nejznámější béčkový hollywoodský tvrďák Steven Seagal.
Přitom současná identita ruského národa stojí a padá s étosem vítězství v druhé světové válce. Tím sovětská, potažmo ruská propaganda ospravedlňuje pozici své země v hierarchii mezinárodní politiky, a proto tolik lpí na udržování poválečného rozdělení sil a sfér vlivu, byť v současnosti vzhledem ke skutečným schopnostem Ruska funguje pouze na papíře. Letos snad s jedinou výjimkou.
Z této průměrnosti pak vyčníval čínský prezident Si Ťin-pching. Měl čestné místo vedle Putina na tribuně, ruský prezident dokonce Číně jako jediné cizí zemi věnoval pasáž ve svém projevu. Oba vůdci tím vysílají signál na všechny strany, nejsilněji pak do USA. Můžeme si být jisti, že čínská neutralita v rusko-ukrajinském konfliktu je iluzorní. Ekonomické a politické vazby obou zemí jsou pevné a navzájem výhodné. Jestli někdo stále sní o tom, že by se Donaldu Trumpovi mohl podařit „reverzní Kissinger“, tedy analogické přepřažení velmocenských spojenectví po vzoru tohoto velikána americké zahraniční politiky, bude se čím dál víc mýlit. Tahle paralela nesedí historicky, protože dynamika vztahů dnešní Číny a Ruska je oproti těm minulým naprosto opačná. A nesedí to ani ekonomicky. Nedlouho po přehlídce Vladimir Putin stále ignoruje sugestivní apely Donalda Trumpa a evropské koalice ochotných k bezpodmínečnému příměří a schůzce s Volodymyrem Zelenským. Žádná hrozba z těch, které jsou nyní na stole, se nezdá dostatečně silná, aby otočila jeho mínění. Ve stejnou dobu uzavírá americký ministr financí Scott Bessent dohodu s čínskou delegací o dočasném snížení obchodních cel. Potupně, bez dosažení jakýchkoliv původních cílů.
Ani jeden ze zamýšlených velkých obratů v zahraniční politice Trumpovi nevyšel. Z jednání s Rusy vychází jako hlupák, jenž si sice umí dovolovat na Zelenského, ale zároveň se nechá od Putina vodit za nos. Celní válka s Čínou pak kromě Trumpova již notorického ztrapnění přinesla i silné ekonomické otřesy, které ze všech nejvíc pocítí jeho elektorát na svých peněženkách a jeho donoři na svých akciích.
Moskevská přehlídka s Vladimirem Putinem a Si Ťin-pchingem uprostřed se sice odehrála u příležitosti konce druhé světové války, ale jestli něco letos skutečně slavila, tak to byla porážka a ponížení Donalda Trumpa.
O tom, kteří evropští politici se přijeli podívat na přehlídku do Moskvy, jsme mluvili v novém díle politického podcastu Reflexu Padni komu padni:
