Tajná americká mise rozkrývala nacistický jaderný program. Unášela vědce a odvážela radioaktivní materiál
Speciální oddíl mise Alsos vznikl za II. světové války v USA. Pod vedením plukovníka Borise Pashe byl vyslán do Evropy s cílem zjistit přesný stav nacistického jaderného programu. Kromě toho zajišťoval strategický materiál a unášel německé vědce dříve, než padnou do rukou Sovětů. V druhé polovině dubna roku 1945 se plukovníku Pashovi podařil kapitální úlovek – ve Strassfurtu, který se nacházel v sovětské okupační zóně, zabavil obří náklad uranu, který mohl značně uspíšit vývoj atomové bomby v SSSR.
Meziválečné Německo bylo světovou baštou vědeckého výzkumu i jeho průmyslových aplikací. Není náhoda, že i proces štěpení uranu pomocí neutronů jako první popsali němečtí vědci Otto Hahn a Fritz Strassmann, byť s vydatnou pomocí rakouské vědkyně Lise Meitnerové. Objev z prosince 1938 odstartoval závody, kdo dokáže jako první uvolněnou energii využít. Po nástupu nacismu sice většina evropské vědecké špičky emigrovala do Británie a USA, Německo ale mělo stále dost mozků k pokračování teoretického výzkumu a obrovskou průmyslovou základnu potřebnou k jeho realizaci.
Největší počáteční výhodou Němců bylo přesvědčení, že sestrojení jaderné bomby je zcela reálné. V USA trvalo řadu měsíců, než úřady začaly brát varování před novou ničivou zbraní na vědomí. Financování „Uranového výboru“ začalo až v roce 1940, kdy dopis prezidentu Rooseveltovi napsal sám Albert Einstein, a „Projekt Manhattan“ byl naplno spuštěn až v srpnu 1942. Němci v té chvíli měli už skoro čtyři roky náskok. Pro válečné stratégy bylo naprosto nezbytné zjistit přesný stav nacistického jaderného výzkumu a zároveň zabránit, aby se jakékoliv informace dostaly do rukou Sovětů.
Mise Alsos – Hájek
Na tajném jednání armádních špiček padlo rozhodnutí sestavit speciální oddíl složený z vojáků, špionů, překladatelů a vědců a vyslat ho do Evropy. Komando mělo operovat v prvních vlnách spojenecké ofenzivy a vnikat do měst co nejdříve po jejich obsazení. Z vědeckých institucí a laboratoří mělo odvážet strategický materiál a dokumentaci, vědce vyslechnout, unést či zlikvidovat. Oddíl dostal jméno Alsos, což je řecký překlad jména velitele projektu Manhattan Leslieho Grovese – Hájka.
Sestavování oddílu narazilo hned zpočátku na trochu paradoxní problém. Veškeré informace o jaderném výzkumu byly tak přísně tajné, že o něm nevěděla ani sama vojenská rozvědka USA. Pokud by tedy v čele komanda stanul běžný vojenský důstojník, nesměl by se dozvědět, po čem vlastně v Evropě pátrá. Velitele proto muselo vojenské velení hledat přímo uvnitř projektu Manhattan. V jaderném vývojovém centru v Los Alamos naštěstí operoval kandidát, který měl potřebné prověrky, znalosti i osobní motivaci.
Šéfové tajné mise
Boris T. Pash se narodil v roce 1900 v San Franciscu do rodiny ruského ortodoxního kněze. Rodina se poté odstěhovala zpátky do rodné vlasti a do USA se Pash vrátil až po bolševickém puči. Přivezl si s sebou neutuchající nenávist vůči komunistům, kterou ve velké míře zužitkoval při vojenské službě. V Los Alamos se stal šéfem bezpečnosti a postrachem všech levicově orientovaných vědců včetně Roberta Oppenheimera. Jak se ukázalo, v projektu Manhattan skutečně působilo sovětské špionážní centrum a Pash hrál důležitou roli v jeho rozkrytí. Zásluhy mu vynesly vedoucí pozici v nově vzniklé misi Alsos. Jako vědeckého pobočníka mu generálové přiřkli fyzika Samuela Goudsmita. Rodák z Nizozemska se v mládí proslavil objevem kvantového spinu. Po emigraci do USA sice spadl do druhé vědecké ligy, v Evropě ale měl stále dost velmi užitečných konexí. Mezi jeho osobní přátele patřil i hlavní cíl mise Alsos – vedoucí německého jaderného výzkumu Werner Heisenberg.
Itálie
První nasazení se mise Alsos dočkala v Itálii. Během postupu na Řím se Pash k žádným zásadním jaderným tajemstvím nedostal, byl ale schopen podávat detailní zprávy o nových německých raketách a naváděných střelách. Při obsazování hlavního města v červnu 1944 se jednotka Alsos pohybovala v první vlně útoku. Na univerzitě okamžitě pozatýkala vytipované vědce a zkonfiskované materiály z Consiglio Nazionale delle Ricerche okamžitě odeslala do Británie a USA.
Francie
Mise Alsos se následně přesunula do Francie. Hlavním cílem zde byl fyzik Frédéric Joliot-Curie, o němž šly zvěsti, že se přidal na stranu nacistických okupantů. Pash a jeho muži se přidali ke skupinám francouzských povstalců a dokázali proklouznout až do kampusu bretaňské univerzity v Rennes, kde ale hledaného fyzika nezastihli. Naprázdno vyšel i odvážný průnik do Curieho domu, kde Pashe a jeho tým držel skoro celý den v šachu německý ostřelovač. Komando se proto rozhodlo přesunout do Orléans, kde měl Curie laboratoř. Do kampusu zdejší univerzity se opět museli doslova prostřílet jednotkami ustupujících Němců, úsilí ale bylo korunováno úspěchem. Joliot-Curie se ukrýval laboratoři a ozbrojence uvítal s viditelnou úlevou. Jak se ukázalo, pověst kolaboranta používal pro maskování své působnosti ve francouzském odboji. Díky přístupu do laboratoře a znalostem chemie mohl partyzány zásobovat vysoce účinnými výbušninami.
Belgie
Při postupu válkou zmítanou Evropou se Pash a jeho mise Alsos dostávala stále blíž ke svému původnímu cíli – německému jadernému programu. První významný úlovek se jim podařil v Belgii. Díky dolům v kolonizovaném Kongu patřila země k největším světovým dodavatelům uranu. Útok na centrálu firmy Union Minière du Haut Katanga vedl sám Pash a zajistil zde přepravní protokoly o velké zásilce rudy. Malou část o váze asi 70 tun vystopoval v továrně v belgickém Olenu a dalších 80 tun ve francouzském Toulous, kde jeho vojáci museli zdlouhavě prohledávat sklady s Geigerovými detektory v rukou. Největší část uranu o váze skoro 1000 tun ale zmizela v Německu, kam v té době již nezadržitelně postupovala Rudá armáda. Náklad radioaktivního materiálu by pro sovětský jaderný program znamenal obrovskou vzpruhu a Pash nehodlal dopustit, aby se ho komunisté zmocnili.
Německo
Prvním německým městem, na které se pozornost mise Alsos zaměřila, byl Štrasburk. Na zdejší univerzitě pracovali přední jaderní fyzikové Rudolf Fleischmann a Carl Friedrich von Weizsäcker a jejich zajetí by umožnilo získat informace o vývoji německé bomby doslova z první ruky. Pashovi a jeho komandu se podařilo do Štrasburku proniknout opět s první vlnou útoku a v laboratoři ukryté v podzemí nemocnice zatkli Rudolfa Fleischmanna. Daleko významnější nález se ale skrýval v univerzitních sejfech. Dokumenty, které prchající nacističtí vědci nestihli zničit, dokazovaly, že se Němcům nepodařilo nalézt efektivní způsob obohacování přírodního uranu. Mise Alsos měla v rukou první důkazy, že Němci atomovou bombu nemají a od jejího získání je dělí minimálně několik let.
Domněnka nabyla nové jistoty 30. března 1945, kdy mise Alsos zatkla v Heidelbergu skupinu fyziků včetně Waltera Botheho, Richarda Kuhna a Wolfganga Gertnera. Jejich výpovědi potvrdily, že německý program dokázal sestrojit pouze jednoduchý experimentální reaktor a ani zdaleka nepokročil do fáze průmyslového vývoje. Pashovi muži navíc získali cíl dalších akcí. Šéfové jaderného vývoje Werner Heisenberg, Otto Hahn a Max von Laue se měli skrývat v Heisenbergově laboratoři v Hechingenu a do nedalekého Haigerlochu byl z Berlína přesunut i prototyp reaktoru. Stopy belgické tisícitunové zásilky uranu, který do něj měl dodat štěpný materiál, ale vedly až na sever Německa. Do závodů Wirtschaftliche Forschungsgesellschaft ve městě Stassfurt, hluboko v zóně přidělené během Jaltské konference Sovětskému svazu.
Závod o uran
Zajištění nákladu radioaktivního materiálu se pro misi Alsos stalo naprostou prioritou. Pash měl výhodu, že Stassfurt jako první obsadili Američané, bylo ale potřeba jednat rychle, protože Rudá armáda se nacházela jen několik dní od města. Pash dorazil do Stassfurtu 17. dubna 1945 v doprovodu Sira Charlese Hambroa – koordinátora britského a amerického jaderného programu. Během následujících 10 dnů putoval konvoj 260 nákladních vozů naložených barely uranu a uranových rud na letiště v Hildesheimu. Piloti královského letectva přepravili část drahocenného nákladu do Anglie, zbytek byl převezen vlakem do Antverp a přepraven lodí. Několik dní poté už město obsadila Rudá armáda.
V porovnání s obřím zátahem v Stassfurtu byl zbytek operace Alsos orientován na zdánlivé maličkosti. V Haigerlochu Pash ukořistil nefunkční experimentální reaktor, uranové ingoty a v žumpě potopený sud s archivem výzkumných dokumentů. Ve městě Hechingen zatkl 25 vědců včetně předních fyziků Carla Friedricha von Weizsäckera a Maxe von Laueho. Válka se chýlila ke konci a pro úspěšné dokončení mise zbývalo dopadnout vedoucího německého jaderného výzkumu Wernera Heisenberga. Na začátku května 1945 ho Pash objevil ve městě Urfeld a vydal se ho zatknout. Jeho komando mělo krýt výzkumné družstvo dělostřelecké divize, které bylo ale brzy odvoláno jinam. Pash se do města stále ovládaného wehrmachtem vydal pouze se sedmi muži. Německá posádka naštěstí neměla chuť dále bojovat ztracenou válku. Boris Pash mohl svým nadřízeným oznámit, že kromě Wernera Heisenberga ve městě zajal i 700 německých vojáků.
Tarantinova inspirace
Mise Alsos svůj úkol splnila do posledních detailů, k válečnému vítězství ale přispěla poměrně málo. Odhalila totiž, že obávaný německý jaderný výzkum ve skutečnosti představoval několik malých laboratoří ukrytých v budovách univerzit, nemocnic a pivovarů. Pasheho vědecký pobočník Goudsmit si do deníku poznamenal, že mise Alsos pravděpodobně stála více peněz než jaderný program, který rozkryla. Na konci války v ní působilo 114 vojáků, vědců a překladatelů. Rozpuštěna byla 15. října 1945 a historie na ni do velké míry zapomněla. Vzpomínky na ni ožily až ve chvíli, kdy se její příběhy staly inspirací ke scénáři filmu Inglorious Basterds Quentina Tarantina.
