Hraní je přece lhaní, řekl Michael Douglas. V Karlových Varech rekapituloval svou hereckou kariéru
Michael Douglas na MFF Karlovy Vary přivezl restaurovanou verzi filmu Miloše Formana Přelet nad kukaččím hnízdem. Sice odmítl veškeré rozhovory, ale při slavnostním uvedení v úplně plném Velkém sále i při následné tiskové konferenci slovy nešetřil. Vitální osmdesátník vzpomínal na svou hereckou i producentskou dráhu a těšil se z filmařského odpočinku, zatímco jeho kolega Paul Zaentz, synovec producenta Přeletu Saula Zaentze, zdůraznil, jak moc slavný snímek rezonuje se současnou situací v USA.
„Je radost vrátit se na místo činu!“ těšil se Douglas z návštěvy MFF Karlovy Vary, kde pobyl už v roce 1998. „Pohostinnost festivalu a vůbec lidí v Česku mi potvrzují, jak výjimečná tahle země je,“ pochválil si herec a producent, který během tří hodin po příjezdu už stihl „kachnu a plzeň“.
Při uvedení padesát let starého snímku se Douglas pochopitelně vracel i hlouběji do minulosti. „Moje první velká vzpomínka z doby po natáčení bylo udílení Oscarů, na kterých jsme vyhráli ve velkém. Měli jsme devět nominací. Jack Nicholson na ceremoniál ale vůbec nechtěl přijít, několikrát předtím nevyhrál, by nominovaný za Malé životní etudy a ještě něco,“ připomněl Douglas představitele hlavní role. „Ale dostali jsme ho tam. První čtyři nominace jsme projeli, Jack seděl vedle mě a vykřikoval – já jsem to říkal, já jsem to říkal! Ale pak vyhráli scenáristé, potom Miloš za režii, pamatuju si jeho řeč, kde zmiňoval své syny Matěje a Petra. A dočkal se i Jack.“
Formanova kariéra šla podle Douglase po Přeletu s kopce, návratem na vrchol se stal Amadeus, který rovněž produkoval Saul Zaentz. „Během těch let jsme se vídali, chodívali jsme v New Yorku do jedné restaurace, která patřila Čechům. Navštěvoval jsem ho i u něj v Connecticutu, kde žil s manželkou. Měl na mě v začátcích mé kariéry obrovský vliv. Velmi mi chybí. Saul už je taky pryč, i autor předlohy Ken Kesey a vlastně i můj otec Kirk, který celý projekt Přeletu kdysi zažehl.“
„Myslím, že jméno amerického prezidenta už tu dnes padlo mockrát,“ připomněl pak Douglas otevřeně antitrumpovský proslov Paula Zaentze před uvedením snímku. „Ale i já vidím, jak drahocenná a křehká věc demokracie je. Musíme si pořád připomínat, že ji musíme vždycky chránit. Naše země teď kokektuje s autokracií, podobě jako další země, třeba Maďarsko. Demokracie se nesmí brát jako samozřejmost. Mrzí mě, že se dnes politika dělá pro peníze, lidé do ní vstupují, aby si nahrabali. Paul o tom mluvil dost, já už do toho nechci zabředávat, ale samozřejmě to znepokojuje i mě a jsem ze stavu věcí nervózní. Je to na nás, naše odpovědnost, musíme se o sebe postarat sami.“
Zmiňovaný Paul Zaentz na tiskovku, která začala bezprostředně po projekci, dorazil se zpožděním. „Teď to bylo poprvé, co jsem Přelet viděl tady v Česku a s Milošovou rodinou, tak jsem se musel jít trochu usebrat,“ řekl producent, který prý zrestaurovaný snímek zhlédl za posledních pět týdnů pětkrát. Projekci ve Velkém sále absolvoval po boku Petra Formana a jeho dcer Antonie a Emilie.
Paul Zaentz také zodpověděl otázku ohledně možných předělávek Přeletu nad kukaččím hnízdem. „Za těch padesát let jsme dostali stovky žádostí o remaky,“ řekl. „Nikdy bychom nesvolili k předělávce filmu, to by byla neúcta vůči Milošovi. Nicméně blížíme se dohodě s Keseyho dědici ohledně televizního seriálu natočeného podle knihy, která je vyprávěná pohledem postavy Náčelníka. Na konci první řady zemře Randle McMurphy, kterého ve filmu hrál Nicholson, druhá řada má být o tom, co se s Náčelníkem děje po jeho útěku.“
Douglas připomněl, že Přelet vznikl ve výjimečné době. „Je snadné říkat, že dřív to byly zlaté časy, ale když se podíváte, jaké snímky byly nominované vedle Přeletu v kategorii nejlepší film...
Psí odpoledne, Barry Lyndon, Čelisti, Nashville,“ vyjmenoval herec a producent některé z nejslavnějších filmů historie. „A já se ptám, kdy se za posledních dvacet let sešly v jediném roce takhle kvalitní kusy.“ Douglas také zavzpomínal na dobu před Přeletem, kdy byl zavedeným hercem v televizním krimiseriálu V ulicích San Francisca a všichni ho od nejistého kroku k produkování odrazovali. Když pak uspěl coby producent, jako herec zůstal zaškatulkovaný v televizi, ve filmu se herecky prosadil se až v 80. letech – Douglas připomněl například romantickou akční komedii Honba za diamantem (1984).
„Hrál jste také ve spoustě thrillerů, například v Osudové přitažlivosti nebo Základním instinktu. Zajímalo by mě, která vaše role je nejblíž skutečnému Michaelu Douglasovi,“ padla otázka z řad novinářů. „To mě taky!“ zasmál se herec. „Kdysi mi někdo řekl, že kamera pozná, když lžete. Na začátku kariéry jsem tedy hrál podle Stanislavského, co nejblíž k realitě, ale bylo to bolestné, těžké, vyčerpávající. Pak přišla Osudová přitažlivost. Zůstaň v roli i mimo plac, říkal jsem si. Jsi právník v New Yorku – no dobře. Zahýbáš své ženě – tak to nevím... Nakonec jsem si uvědomil, že hraní je přece lhaní! Jde jen o to, aby mi diváci věřili, abych je přesvědčil. A pak se mi už hrálo daleko snáz.“
Douglas se také s vděčností ohlédl za tím, jak se mu podařilo překonat rakovinu v ústní dutině. „Rakovina čtvrtého stupně, to není žádná dovolená,“ řekl. „Dodržoval jsem léčebný program, chemoterapie, ozařování, a měl jsem štěstí. Pár mých kamarádů si prošlo tím samým a takové štěstí neměli, třeba herec Larry Hagman ze seriálu Dallas. Mám kliku, že můžu pracovat. Kdyby tehdy došlo na operaci, hůř by se mi mluvilo a jako herce by mě to omezovalo. Mám za sebou hodně nabitou kariéru, šedesát let jsem tvrdě pracoval, a v roce 2020 jsem si uvědomil, že musím skončit. Jsem šťastný, že mám volno. Kdyby se objevil nějaký výjimečný projekt, možná se do něj pustím, ale teď mi úplně stačí dívat se, jak pracuje moje žena,“ připomněl Douglas svou přesně o čtvrt století mladší manželku, herečku Catherine Zeta-Jones, s níž má narozeniny ve stejný den.
