Georg Placzek: Brněnský rodák a blízký spolupracovník Oppenheimera byl upozaděný už za svého života

Začínal jsem jako experimentální fyzik, ale později jsem s experimenty přestal, takže se někteří lidé domnívají, že jsem teoretik, žertoval vedoucí jedné z výzkumných skupin divize T slavného Projektu Manhattan Georg Placzek. Projekt Manhattan je pozdější hovorová zkratka pro Manhattan Engi­neering District, tedy krycí název pro utajený americký vývoj atomové pumy za druhé světové války. 

Erudovaný služebník vědy Placzek ovšem hned několikrát doplatil na svou kolegialitu. Když na konci třicátých let Otto Frisch v časopisu Nature popsal jaderné štěpení, jaksi pozapomněl, kolik cenných rad dostal právě od Georga Placzka. Přínos, potažmo spoluautorství československého fyzika pak sice Frisch několikrát zmínil, jenže to už zajímalo málokoho. K nezištnému Placzkovi, který byl kromě pronikavého intelektu obdarován i velkorysostí a skromností, se podobně zachoval i Niels Bohr. V té době však Georga, jenž měl židovské předky, tížily daleko závažnější věci než malicherná touha po slávě. „Bude válka, musíte odjet z Československa,“ přesvědčoval své rodiče a sourozence. Protižidovská opatření v Německu i Rakousku dopadla na řadu jeho kolegů. Nedělal si iluze o tom, že by Hitlerovy hrozby Československu byly jen plané řeči.

Rabínův vnuk

Boskovický rabín Abraham Placzek se stal v roce 1851 moravským zemským rabínem. Jeho sedmnáctiletý syn Baruch Jakob (1834–1922) po maturitě na brněnském gymnáziu nastoupil na Vídeňskou univerzitu. Lákalo ho studium biologie, byl nadšený ornitolog. Ve Vídni vystudoval Baruch Placzek filozofii, přírodověda ho však nepřestala zajímat. Dopisoval si s Charlesem Darwinem a hodiny a hodiny pozorně naslouchal, když mu jeho přítel, zakladatel genetiky Georg Mendel, líčil svoje botanické pokusy. Od svých šestadvaceti byl Baruch rabínem v Brně. S manželkou Karolínou, rozenou Löw-Beerovou, mezi jejíž předky patřil stvořitel Golema rabi Löw, měli sedm dětí – Sarah, Lindu, Idu, Emmu, Irmu, Oswalda a Alfreda. Po otcově smrti v roce 1884 působil Baruch až do svého skonu v roce 1922 jako poslední moravský zemský rabín. Je dost pravděpodobné, že nadšení pro vědecké poznání sdílel rabín Placzek se svým vnukem Georgem. Starší syn Alfreda Placzka byl studijní typ. Na německém gymnáziu v Brně měl z němčiny, řečtiny a latiny výborný prospěch, z fyziky, matematiky a češtiny, kterou si vybral jako nepovinný předmět, nosil dvojky.

Po maturitě se zapsal na univerzitu ve Vídni, v disertační práci se zabýval elektrostatikou. Následovala dvouletá stáž v Utrechtu u profesorů Leonarda Ornsteina a Hendrika Kramerse, jenž ve skupině Nielse Bohra zkoumal interakce elektromagnetických vln a hmoty. V Utrechtu se Georg začal teoreticky zabývat Ramanovým jevem. V roce 1930 zamířil do Fyzikálního ústavu v Lipsku, jemuž šéfoval Peter Debye a kde působil i Werner Heisenberg, jenž formuloval princip neurčitosti, také jako první sestavil matematický model atomu, s Maxem Bornem a Pascualem Jordanem pak položil základy kvantové mechaniky a za druhé světové války v Německu vedl výzkum, jenž na­štěstí neskončil sestrojením atomové pumy.

Po roce v Lipsku odjel Placzek do Říma. Ve skupině Enrika Fermiho, jenž se později podílel na vývoji prvního jaderného reaktoru na světě Chicago Pile-1, se Georg spřátelil s Edwardem Tellerem, který od roku 1942 pracoval na Projektu Manhattan a po válce stál u vývoje americké vodíkové pumy.

Dežo Hoffmann: Dobrodružné válečné osudy fotografa, který vytvořil ikonické snímky The Beatles

Causy

V kodaňském Institutu Nielse Bohra pak zakotvil Georg Placzek na téměř šest let, během nichž ale působil také na univerzitách v Jeruzalémě, v Paříži a v Charkově. V Kodani mimo jiné úzce spolu­pracoval s Ottou Frischem při jeho experimentech.

V Charkově s profesorem Lvem Landauem společně odvodili Landauův-Placzekův vzorec pro poměr intenzit Brillouinova a Rayleighova rozptylu světla. Během půl roku v Sovětském svazu zažil, jak vypadá ráj na zemi, respektive komunismus v praxi. Na jaře 1937 Placzka a jeho kolegu Victora Weisskopfa za kritické poznámky na adresu Stalina vyhostili. Měli štěstí, polského fyzika Aleksandra Weissberga na čtyři roky zavřeli, profesor Landau seděl za protistátní leták jenom rok, dvaatřicetiletého průkopníka kvantové gravitace Matveje Bronštejna soudruzi během čistky popravili. Pobyt v SSSR Georga vyléčil z jeho okouzlení komunistickou ideologií. Přitom jako nemálo potomků z bohatých buržoazních rodin zastával předtím výrazné levicové názory. Kruté praktiky sovětského režimu popsal s Victorem Weisskopfem v létě 1938 Robertu Oppenheimerovi, když ho navštívili na jeho ranči Per­ro Ca­liente nedaleko amerického Los Alamos. Je možné, že Placzkova osobní zkušenost s totalitním režimem otevřela také Oppen­heimerovi oči. Teď ještě aby doma, v Alexovicích, přesvědčil rodiče a sourozence, že není čas otálet s odjezdem z Československa, válka je na dohled…

Rodinný podnik

Rakouský šlechtic Alfred Skene, jenž byl v šedesátých letech devatenáctého století také starostou Brna, založil v Alexovicích mechanickou přádelnu. Do textilní továrny, která chrlila vojenské stejnokroje, ale i módní zboží, nastoupil na začátku dvacátého století syn rabína Barucha Placzka. K podnikání měl Alfred Placzek blízko, jeho příbuzní z matčiny strany vlastnili řadu textilek, filiál­ka jeho strýce Jonase například dodávala vojenské sukno. Alfred Placzek se vypracoval sám. V pětatřiceti povýšil na prokuristu firmy a od roku 1913 už byl v alexovické továrně společníkem. Zmodernizovaný podnik vyráběl zboží z mykané a česané příze. V roce 1920 Alfred odkoupil od Louise Skeneho jeho podíl a stal se jediným vlastníkem podniku. Za první světové války textilka díky válečným zakázkám prosperovala a manželé Alfred a Marianne Placzkovi se snažili ulehčit úděl nemajetných. Alfred trval na tom, že muže potřebuje ve výrobě, Marianne se věnovala charitě. V posledním roce války Placzkovi vynaložili mnoho prostředků na nákup potravin pro hladovějící, v areálu továrny se také porážel dobytek a maso se rozdělovalo strádajícím rodinám. „Za lidumilnost, kterou projevovali vůči chudým lidem“, byli manželé Placzkovi jmenováni v prosinci 1922 čestnými občany Alexovic.

Placzkovi nejprve bydleli v domě na dnešním brněnském náměstí Svobody, později obývali rozlehlou rodinnou vilu v areálu továrny, kterou nechal vystavět rakouský průmyslník Skene. Doma Placzkovi mluvili převážně německy, česky ovšem také uměli velmi dobře a vedli k tomu i své tři děti, jež díky francouzské guvernantce odmala ovládaly i třetí jazyk. Nejstarší Georg se narodil 26. září 1905. Hloubavé dítě zajímalo všechno kromě špulek s nitěmi, nejraději filozofovalo s dědou Baruchem, rabínem. O rok mladší Friedrich byl do kšeftu a připravoval se na to, že jednou firmu převezme. Studoval na odborné textilní škole v Brně, na technice v Cáchách a Verviers, byl na praxi v I.G. Farben, v textilkách v Chotěbuzi i Trevíru a rodinný podnik pak skutečně řídil. Nejmladší Edith se narodila v březnu 1918.

Zodpovědnost za továrnu v Alexovicích však Placzkovým nedovolila včas opustit Československo. Na podzim 1938 přijel za rodiči jejich starší syn Georg, aby je přemluvil k odchodu. „To přece nikdo nedovolí, aby byla znovu válka,“ oponoval mu otec Alfred, když Georg už v roce 1934 mluvil o tom, že do pěti let bude v Evropě válečný konflikt. A i kdyby, nedej Bože, něco takového nastalo, jejich místo je tady, v Alexovicích. Nebudou nikam utíkat, co by bylo s firmou a také lidé, tři sta zaměstnanců i jejich rodiny, je budou potřebovat stejně jako před dvaceti lety. „Nezlob se, nikam nepojedeme a taky už máme svůj věk,“ opakoval Alfred. Georg se obrátil na mladšího bratra, ať aspoň on má rozum. Friedrich na začátku roku 1939 odjel s těhotnou manželkou do Anglie, aby byla v bezpečí. A na začátku března 1939 se vrátil do Alexovic…

Rodinná tragédie

Friedrich Placzek doufal, že s ním zpátky do Anglie odletí i jeho rodiče a sestra. Už to nestihli, 15. března 1939 vpadla do země německá vojska. Na továrnu v Alexovicích coby židovský majetek byla uvalena nucená správa. S nacisty, kteří si přivlastnili jejich textilku, se Friedrich 23. března 1939 dostal do prudké hádky. Zřejmě si tehdy vyslechl to co tolik židovských podnikatelů, tedy slova o „špinavých Židech, kterým už nic nepatří“. Je pravděpodobné, že ho z jeho vlastního podniku nechali vyvést. Rozrušený Friedrich výstřelem ukončil svůj život. Jeho syn Anthony, jenž se narodil 19. března 1939 v Londýně, znal svého otce jen z vyprávění a fotografie.

Gustave Eiffel: Před 100 lety zemřel stavitel pařížské Eiffelovky

Causy

Továrník Alfred Placzek s manželkou a dcerou se museli z rodinného sídla pakovat, cennosti tam samozřejmě museli nechat, ty si z vily odvezli na konci války Němci. Placzkovi se ubytovali v pražském hotelu Flora, pak se přestěhovali do bytu ve Starém Městě. Alfredův synovec Armin Türkl, jenž se s manželkou a dcerami musel z Alexovic taky vystěhovat, zůstal v Brně.

Edith Placzková se snažila vycestovat za Georgem do Spojených států. V prosinci 1939 jí to zamítli poprvé, v červnu 1941 jí sebrali pas a na konci listopadu 1941 ji zařadili do druhého transportu, který směřoval do nově zřízeného ghetta v Terezíně. V polovině ledna 1942 třiadvacetiletou Edith deportovali do Rigy. Z celého transportu přežilo šestnáct lidí. Edith mezi nimi nebyla. V polovině května 1942 v terezínské šlojsce zkontrolovali zavazadla jejím rodičům, nechyběl v nich teplý kabát, pevné boty, krabice sušenek a ešus. Dvaasedmdesátiletého Alfreda sužovaly v ghettu těžké deprese, zemřel na vyčerpání organismu v listopadu 1942, dvaašedesátiletou Mariannu poslali v říjnu 1944 z osvětimské rampy do plynu. Alfredova sestra Sarah Türklová zemřela v dubnu 1942 v Terezíně, její syn Armin a snacha Herta dva týdny po její smrti nastoupili do dobytčáku, který je dovezl do Lublinu. Armi­novy dcery Erika a Daisy z protektorátu unikly díky Nicholasi Wintonovi. Ten se svými spolupracovníky zachránil 669 dětí před jistou smrtí. O bratrově sebevraždě se Georg Placzek dozvěděl už v dubnu 1939, s rodiči si vyměnil ještě pár dopisů, než se navždy odmlčeli.

Zapomenutý spoluautor

V prosinci 1938 němečtí fyzici Otto Hahn a Fritz Strassmann objevili štěpnou reakci. Jejich bývalá kolegyně Lise Meitnerová o Hahnově experimentu hovořila se svým synovcem Ottou Frischem, který to konzultoval s Placzkem. „Placzek je zprvu k interpretaci Frische skeptický, ale má pro něj zásadní radu: ukáže, jaký experiment má Frisch provést, aby štěpení jader uranu přímo a nepochybně prokázal. Jak Frisch později sám přiznává, Placzkovo řešení jej vůbec nenapadlo,“ píše ve své stati o Placz­kovi Aleš Gottwald. „Experiment dle Placzkova návodu nebyl nikterak složitý, Frisch jej rychle nato provedl 13. ledna 1939 a napsal o tom pod svým jménem ihned článek pro Nature. Placzka neuvádí jako spoluautora, a dokonce ho ani slovem nezmiňuje. I když později základní podíl Placzka na svém experimentu Frisch vícekrát přiznává, o skutečné úloze Placzka v důkazu jaderného štěpení ví dnes jen malý okruh fyziků a historiků vědy.“

V únoru 1939 Placzek s Bohrem v Princetonu diskutují o tom, jakou roli má při jaderném štěpení izotop U235. Placzkovy připomínky a klíčový, inspirativní dotaz přivedou Nielse Bohra k vysvětlení. „Ani Bohr však ve svém navazujícím článku pro Nature sepsaném 7. února 1939 v Princetonu nezmiňuje roli Placzka – ani při rozhodujícím důkazu jaderného štěpení, ani při objevu role izotopu U235,“ uvádí Aleš Gottwald.

„Placzek byl nápomocen při formulaci teorie štěpení,“ dosvědčil později americký fyzik John Wheeler. Placzkovou celoživotní nevýhodou bylo, že ačkoliv uměl deset jazyků, byl výřečný, dokázal vystihnout podstatu a najít jádro problému, jeho myšlenky se vzpouzely, když je chtěl sepsat. „Redigování článku pro něj představovalo nadměrné úsilí. Dokonce i důležité výsledky, které formuloval jasně a v definitivní podobě, zůstávaly často nepublikovány,“ vzpomínal Placzkův kolega, italský fyzik Edoardo Amaldi.

Manhattan

Snaha nacistického Německa získat termonukleární zbraň byla očividná. Už na jaře 1939 vědci Lise Meitnerová, Niels Bohr a Leó Szilárd varovali, že v Německu probíhá výzkum, který by mohl vést k vytvoření zbraně s nepředvídatelnou ničivou silou. „V průběhu posledních čtyř měsíců se ukázalo, že… je možné v uranu spustit řetězovou jadernou reakci, při níž by vzniklo obrovské množství energie a nových prvků podobných radiu. … Mohly by být zkonstruovány extrémně výkonné pumy nového typu,“ apeloval pak Albert Einstein 2. srpna 1939. Spojené státy proto nesměly zaspat. Program vývoje atomové pumy schválil americký prezident Roosevelt 9. října 1941. Celému Projektu Manhattan velel americký generál Leslie Groves. V devatenácti státech USA a Kanady bylo vybudováno na 37 zařízení, v nichž pracovaly tisíce lidí. Za vědeckou část zodpovídal Robert Oppenheimer, jenž prosadil, aby se do výzkumu zapojili rovněž vědci, kteří z Evropy prchli před nacisty.

Jeffrey Epstein promlouvá i po smrti. Kdo všechno jezdil na jeho "ostrov pedofilů"?

Causy

Georg Placzek na začátku války přednášel na univerzitě v New Yorku a vídal se často s Victorem Weisskopfem, jenž pak v Projektu Manhattan mimo jiné vypočítával účinky jaderné pumy. V roce 1943 se Georg oženil s půvabnou Els von Halbanovou, jejíž první manžel pracoval jako asistent Frédérika Joliota-Curieho. Láska k vědě překonala osobní spory, vedoucí montrealské laboratoře Hans von Halban si Placzka vážil a doporučil ho, aby šéfoval teoretickému oddělení. Minimálně od roku 1943 tak v rámci Oppenheimerova projektu Placzek vedl teoretickou skupinu v Chalk River u Montrealu. „Placzek mimo jiné tehdy vyvinul elegantní a účinnou numerickou metodu řešení integro-diferenciálních transportních rovnic pro difúzi neutronů. Z dalších výsledků, které po válce přece jen byly zčásti publikovány, zmiňme alespoň numerický výpočet takzvané Placzkovy funkce, významné v teorii difúze i v teorii pravděpodobnosti,“ uvádí Aleš Gottwald. V květnu 1945 byl Georg přeřazen přímo do centra výzkumu, do Los Alamos. Patřil mezi úzký okruh Oppenheimerových kolegů, kteří 16. července 1945 v poušti u Alamogorda v Novém Mexiku minutu před půl šestou ráno byli svědky Trinity, prvního atomového výbuchu na světě.

Mezi odborníky v Projektu Manhattan však nebyl jediný, kdo měl kořeny v Československu. Rodačka z Ústí nad Labem Lili Hornigová sledovala explozi z dvě stě kilometrů vzdáleného místa. V Los Alamos od jara 1944 pracovala jako chemik na vzniku plutoniové pumy, jež pak byla svržena na Nagasaki. Její manžel, chemik Donald Hornig, patřil mezi nejbližší spolupracovníky Oppenheimera. „Don navrhl a vyrobil jednotku X, která odpálila plutoniovou pumu, já pracovala na návrhu vysoce explozívních náloží nebo na čočkách, jež obklopovaly radioaktivní jádro,“ řekla Hornigová v roce 2015 historikovi Martinu Krskovi.

Elon Musk: Nejbohatší člověk světa má takt řeznického psa. Přesto do něj projektujeme globální naděje i strachy

Causy

Lili si nepřipouštěla, že puma bude zabíjet. „Celé úsilí mělo jasně daný cíl – získat funkční pumu. Asi jsme si mysleli, že všechny problémy se vyřeší samy. Představa, že bychom měli pumu na někoho svrhnout, se nikomu nezamlouvala.“ S dalšími vědci z Projektu Manhattan proto podepsala výzvu, aby Spojené státy novou zbraň použily pouze demonstrativně. Nestalo se. Švagr Lili dostal v létě povolávací rozkaz do Tichomoří. S rodinou a přáteli se loučil na začátku srpna 1945. Do války už nemusel, 6. srpna se tisíc sluncí rozhořelo nad Hirošimou, 9. srpna atomová puma zničila Nagasaki.

Georg Placzek po válce, kterou ukončilo svržení jaderných pum, odjel do Montrealu, přednášel v Kodani a marně doufal, že jeho sestra Edith válku přežila. Trpěl depresemi. Od roku 1948 působil na univerzitě v Princetonu, věnoval se analýze rozptylu světelných částic v kapalinách a krystalech. Na začátku padesátých let přednášel v Itálii o difúzi neutronů, díky Guggenheimovu stipendiu zamýšlel strávit rok v Římě. Náhlá smrt ho 9. října 1955 zastihla ve švýcarském Curychu. Je možné, že jí šel naproti.